1.Stará škola
Tak jako patří Chýnov k nejstarším trvale osídleným místům na jihu Čech, má také zdejší škola svou bohatou historii. Nemnoho měst se může pochlubit evidentními doklady o existenci školy již koncem 14. století. Z písemných pramenů víme, že zdejší školní správce, který se jmenoval Macek, měl ke své učitelské živnosti ještě krčmu, druhý učitel pak byl držitelem zahrady. Další zprávy o vzdělávání chýnovské a okolní mládeže máme bohužel až z doby mnohem pozdější - z období pobělohorského, kdy v městečku byla v roce 1628 zřízena katolická škola a obsazena kantorem Matějem Červenkou. Školní budova stála v místě zahrádek před nynějším děkanstvím v těsném sousedství kostela a hřbitova, který sloužil svému poslání až do roku 1889. Byla to stará dřevěná stavba s jedinou třídou a bytem pro kantora. Podle inventáře se v ní nalézaly čtyři lavice, tabule na stěně, dva obrazy a katedra. Byt kantora se skládal z kuchyně, pokoje a komory. Kantor si vedle vzdělávání dětí ještě přivydělával sepisováním všemožných písemností, ale hlavně působil jako varhaník. Jeho příjem se skládal z fixního služného od majitele panství, dále ze školného, z posnopného (ročně měl od každého rolníka dostat dva snopy žita, dva snopy ovsa a trochu ječmene a od každého měš»ana i rolníka 2 vejce), z příjmů za pohřeb, kde obstarával hudbu, a z koled. Koledu dávali Chýnovští učiteli, když kolem Tří králů vykuřoval jejich domy, dveře označoval svěcenou křídou písmeny C + M + B a přitom zpíval nábožné písně. Školní budova ale stále chátrala, a když už její stavební stav byl neudržitelný, strhli ji a na stejném místě vystavěli v roce 1750 novou kamennou budovu, bohužel velikostí jen málo převyšující předchozí. Původně měla dvě třídy a malý byt pro učitele. Protože se počet dětí neustále zvyšoval, vytvořili z učitelova bytu druhou třídu a dvě malé třídy byly přestavěny na jednu. První třída měla tři malá okna - dvě obrácená do prostoru vedle pivovaru, kde stála kašna, později přenesená na předměstí, třetí okno vedlo na malý dvorek ke kostelu, kam chodily školní děti na záchod. Strop této třídy byl v místě zrušené zdi mezi původními třídami podepřen sedmi dřevěnými sloupy. Lavice stály ve dvou řadách po sedmi - vpravo žákyně, vlevo u dveří žáci. Za příznivých (resp. nepříznivých) okolností se zde sešlo na dvě stovky žáků. Druhá třída, oddělená síňkou, měla stav o něco lepší. Také zde byla tři okna, dvě do náměstí, jedno vedlo k průjezdu do děkanství. Devět školních lavic - škamen - stálo pouze v jedné řadě, napřed seděla děvčata, chlapci raději vzadu. V této třídě se dostávalo vzdělání zhruba osmdesáti dětem. Podlahu zde tvořila prkna, zatímco ve vedlejší třídě cihly. Počátkem třicátých let 19. století musela být škola pro neudržitelný počet dětí rozšířena o jednu třídu, která byla umístěna v první patře budovy radnice. Sem chodilo asi padesát dětí. Školu navštěvovaly děti ve věku 6 - 12 let. Starší děti, až do 16 let, musely navštěvovat školu alespoň v neděli a ve svátek, kdy probíhala tzv. opakovací hodina. Vyučování se však žáci často nezúčastňovali. Jednak museli vypomáhat při polních pracích, jednak, zejména v zimě, nebyla docházka ze vzdálených míst do školy jednoduchá. Dva dny v týdnu, ve středu a v sobotu, se vyučovalo pouze dopoledne a dětem se nevyplatilo přes hodinu i více docházet do školy. V první třídě se vyučovalo týdně 22 hodin, ve druhé 27 hodin a od třetí třídy se děti učily 28 hodin. V roce 1863 se žáci vzdělávali již v nové školní budově, k níž byl po dlouhých přípravách položen základní kámen v roce 1860 na pozemcích obecním, zádušním a soukromém, patřícím rodině Frajerů. Náklad na stavbu, asi dvacet tisíc zlatých, uhradila obec Chýnov a přiškolené obce. Provedl ji místní schwarzenberský velkostatek - kníže Jan Adolf ze Schwarzenberku byl totiž ze zákona patronem školy. Když místní děkan P. Schwarz na sv. Václava roku 1861 dvoupatrovou školu slavnostně vysvětil, mohli Chýnovští konstatovat, že daleko široko nemají tak pěknou budovu. ®el stavba byla provedena dosti nedbale, do kamenného zdiva nedávali zedníci železné spony, a po dvou letech se ve stěnách počaly objevovat trhliny. Školní budova, v níž je dnes Městský úřad, disponovala tehdy dvěma byty pro učitele a čtyřmi třídami, tedy jednou rezervní, nebo» chýnovská škola byla zatím trojtřídní. V roce 1870 však vyšel zákon o povinnosti navštěvovat denně školní výuku do 14 let věku, a to ve čtyřech třídách. Od 1. dubna 1873 tedy Chýnovští bez technických problémů zřídili čtvrtou třídu. Ovšem o tři roky později pak další nároky na vzdělání donutily místní školní výbor otevřít i pátou třídu. Tato místnost byla získána jednak z jednoho učitelského bytu a čeledníku řídícího učitele, do něhož probourali zeď. Počet žáků v roce 1881-1882 dosahoval 582 dětí a nadměrný se jevil zejména v poslední, páté třídě. Proto během tohoto školního roku přijali Chýnovští ještě učitele Jana Lhotáka a od 2. ledna 1882 počala v pronajaté místnosti domu U Janurů naproti mostu působit pobočka 5. třídy, v níž se učili chlapci - děvčata zůstala ve školní budově. Nebo» i v první třídě byl kritický stav, byla pronajata místnost v čp. 15 u Fr. Petrů a zde byla vytvořena pobočka této třídy, tentokrát pro děvčata. Školní rok tehdy začínal 15. září a končil 30.července, prázdniny trvaly jen šest týdnů. Vánoční prázdniny byly v termínu 24. - 28. prosince. ®áci páté třídy mohli v měsících dubnu až říjnu, kdy se nejvíce pracovalo na poli, využívat úlev. Podmínkou byla pilná docházka na vyučování v zimních měsících. V roce 1881 využilo této úlevy 20 dětí, v roce 1882 již 44 dětí a roku 1896 dokonce 56 žáků. Pravidelně jednou do roka organizovala škola pro své žáky celodenní výlet do lesa Spáleného, kde se hrály hry a žákům se dostalo pohoštění v podobě čerstvých housek a piva. Při tak velkém počtu žáků ve třídách a minimálních hygienických podmínkách, ve srovnání s dnešní úrovní, bývalo často mnoho žáků nemocných, že bylo nutno i vyučování zrušit. Například v roce 1881 onemocnělo 165 žáků spálou, v lednu 1892 zase 172 žáků chřipkou. Ve třídách se svítilo petrolejovými lampami, otop - dřevo - zajiš»ovaly poměrně, podle počtu žáků, přiškolené obce. Byly povinny dřevo dopravit do školy a nechat rozštípat. Nesmíme zapomínat na fakt, že např. v roce 1891 navštěvovalo šest zdejších dětí izraelského vyznání soukromou židovskou školu v Radeníně. Na středních školách, převážně v Táboře, studovalo 10 dětí.
2.Nová škola
Zřízení měšťanské školy: Zemská školní rada 30.3. 1896 vyhověla žádosti obecních zastupitelů a povolila zřízení měš»anské chlapecké školy. R. 1896 se zárovň začala stavět nová školní budova. Stavba nové školy trvala od 6. března 1897 do 10. září 1898. Slavnostní vysvědcení proběhlo v neděli 11. září 1898.
Pozn. Informace o historii školy jsou čerpány z Almanachu vydaného k 100.výročí otevření školní budovy v Chýnově.
